TIKY HLAVOU A OČIMA (chlapec, 6let)

(po pádu ze skákacího hradu a otřesu mozku)

Maminka: "Dobrý den, dostali jsme na vás doporučení. Máme to k vám přes dvě hodiny cesty, ale přijedeme kamkoliv. Možná byste mohla pomoci našemu synovi. Má šest let, spadl z atrakce (skákacího hradu) a měl otřes mozku. Vypadalo to, že bude v pořádku, ale s odstupem času se začal zvláštně projevovat – kývá hlavou ze strany na stranu a rychle střídavě mrká očima. Podstoupil různá vyšetření, včetně neurologie, ale nic konkrétního se nenašlo. Jsme z toho zoufalí. Občas si stěžuje na bolesti hlavy a krku, děti ho v kolektivu kvůli tikům tolik neberou. Má rád sport, chtěl by chodit na fotbal, ale i tam ho to omezuje…"

Na první návštěvě jsme si v úvodu s rodiči společně povídali o situacích, které se od toho pádu staly. Pak jsem se zeptala přímo chlapce: "Proč kýváš hlavičkou ze strany na stranu? Bolí tě krk? Pomáhá ti ten pohyb hlavou nějak ulevit?" (Podle rodičů se ho na to při všech vyšetřeních nikdo přímo nezeptal…) 

Byl trochu zaskočený, podíval se na maminku (ta ho podpořila ať řekne co cítí), pak zamyslel se a odpověděl: "Když to udělám (pokýval hlavou), tak mi to trochu povolí. Dříve víc, teď už míň – tak mě to nutí dělat častěji. Mám tam pořád takový tlak."

Během terapie byl chlapec vnímavý. Začal mi postupně povídat o tom, jak se mu to stalo a kde od toho pádu stále cítí v těle nepříjemné pocity. Bylo znát, že ho mrzí i to, jak se k němu kvůli tikům staví vrstevníci, že ho kvůli tomu moc neberou. Popisoval v průběhu ošetření tlaky i tahy, které vnímal na různých místech po těle. Některá místa v oblasti hlavy a krku byla pro něj velmi citlivá. I přes to, že hmaty přizpůsobuju a dotek byl v této situaci pocitově asi jako když vám na ruku sedne motýl, vnímal to i přesto velmi intenzivně.

Po první terapii za 3 týdny přišla maminka s chlapcem na další ošetření – maminka se posadila, chvilku se na mě jen dívala, tak se ptám, jestli je všechno v pohodě a ona odpověděla: "Syn přestal kývat hlavou. Do tří dnů. Úplně. Udělal to pak jen jednou, co víme. Myslím, že kdybyste byla u nás doma, pobavilo by vás, jak jsme ho s manželem pozorovali, kdy ten pohyb hlavou zase udělá – a on nic. Nechápeme, jak je to vůbec možné. Po tom všem, co jsme si prošli. Po tom, jak jsme měli pocit, že to už nikdy nezmizí… Neskutečně mu to pomohlo a mrzí mě, že jsme se o vás nedozvěděli dříve ale jsme vděční, že jste synovi pomohla. To mrkání má sice stále ale hlavou nekýve. Nečekali jsme, že to pomůže tak rychle. I toto zlepšení je pro nás skvělé.."

Na druhé ošetření dorazili s tím, že syn už hlavou nekýve, ale přetrvává tikavé mrkání očima. V této souvislosti se mi maminka ještě zmínila, že po pádu syna s odstupem několika týdnů byl náhle hospitalizovaný jeden z blízkých členů rodiny a chlapec se o něj moc bál. Byl kvůli té situaci vystresovaný. 

Podrobněji jsem mamince pověděla, jak se může projevit hluboké trauma v nervové soustavě právě tikem. V tomto případě to bylo propojení pádu - vytvoření blokády a nadměrného stresu - z důvodu hospitalizace člena rodiny. Toto extrémní přetížení nervové soustavy z mého pohledu způsobilo, že se v těle s odstupem času začal projevovat tik. 

A tedy, že se nedá tik vyřešit hned, je potřeba více ošetření v daném časovém rozestupu a nervová soustava potřebuje čas na zpracování terapie a uvolnění hlubokého traumatu. 

Vždy také dodávám, že výsledek nelze slíbit a každé tělo je jedinečné. Někdy se stane, že prožitá negativní situace či zranění způsobí definitivní změnu (v nervové soustavě, tkáních, orgánech..) a stav poté nelze již zcela zlepšit. Každopádně dávám tělu vždy šanci, i když už to třeba všichni odborníci vzdali (o těchto chronických stavech mám spoooustu dalších příběhů).

Po třetím ošetření mi maminka volala: "Dobrý den. Chtěla jsem vám z celého srdce poděkovat. Vím, že jste říkala, že nemůžete nic slíbit, ale syn už nemá ani tiky očima. Vlastně si ani nepamatuji, kdy se mu tik naposledy projevil. Jsme vám neskutečně vděční, že jste nám pomohla ani si to neumíte představit. Moc vám fandíme ať pomůžete co nejvíce dětem stejně, jako jste pomohla nám."